Dokud jsem neměla kočár, netušila jsem kolik překážek všude je a smekám před každým vozíčkářem co vyráží do ulic! Samozřejmě začátek byl krkolomnější, postupem času jsem získala trochu praxe, víc zručnosti a obratnosti a jelikož prďolce se drncání vyloženě líbí, nějaký ten obrubník ji nerozhodí.
Už máme vyzkoušené, že do autobusu je nejlepší najíždět po předu, vyjíždět pozadu. Zastávky používat ty kde jezdí nízkopodlažní doprava a nastupuje se z chodníku nebo ostrůvku, na eskalátory najíždět vždy pozadu, zvládneme i klasické schody vyjet... no vydrncat :-D a sjet i vyjet po nájezdní rampě na schodech. Ale co mě nejvíc rozsekalo, jsou přestupy v metru. Takový Florenc - přestup z B na C = 4 výtahy, respektive výtah - mezipatro - výtah - a najednou koukáte, jste venku, takže najít který další z venkovních vlezů do metra je bezbariérový a který z nich je na druhou linku metra a tak pokračujete zase výtah - mezipatro - výtah :-D
Jo a ještě dobré jsou stanice ve kterých jezdí metro uprostřed a nástupní ostrůvky jsou po stranách, v případe, že bezbariérový je pouze jeden ze vstupů a nebo jeden z výtahů nefunguje, takže musíte metrem popojet na další stanici, která má společný nástupní prostřední ostrůvek pro oba směry dopravy, a tam vesele přefrčet na správný směr jízdy ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat